.JPG)
Členská schůze Sarplaninac klubu 17. 4.
Jako každý rok, tak i letos (tedy spíš loni), jsme se zvládly na podzim po výstupu na Říp dohodnout na termínu členské schůze našeho klubu. Protože se však v kalendářích objevil rok s šestkou na konci, bylo nasnadě, že náš klub bude mít nějaké ty kulatiny. Českých chov psů totiž obohacuje již třicet let (jsem pyšná, že jsme vlastně třetinu této doby v klubu i my). Navíc byla při této příležitosti naplánována i volební schůze, která se koná co čtyři roky. Na tu minulou vzpomínám velmi nerada, celkem se za své vzpomínky i stydím. Protože ji však mám v mysli stále celkem živě, byla jsem lehce nervózní, co se bude dít letos, to mě ale nakonec velmi mile překvapilo.
Protože musel být původní výbor na akci dobře připravený, už tuším v únoru, se musel sejít ve Vražkově a naplánovat nejen schůzi. I když jsem s tím počítala, nenapadlo mě nic lepšího, než před výborovkou jít na ples. Ten jsem si moc užila, ale den po něm byl poněkud náročný. Víc to tady pitvat nechci a nebudu, jen Jitka ví :-). Každopádně na schůzi dorazil i pan Petlach jako zástupce „projektu“, na kterém jsme započali pracovat v zimě. Jednalo se o přijetí tornjaků do našeho klubu, o které jsme usilovali už pár let zpátky, ale bohužel pro obě strany, to tak tenkrát neklaplo. Jinak se na schůzi asi neřešilo nic zajímavého, to ta následující byla trošku zajímavější.
Protože bych to nebyla já, kdybych si před výroční členskou schůzí nenaplánovala nějako akcičku, a tak jsem ještě den předem věnovala odpoledne svým psíčkům a dalším týmům na cvičáku a poté se plynule přemístila k Janče, odkud jsme se vydaly pařit do Křesetic :-). Ani výměna našeho očekávaného Xindla X za poněkud neočekávaného Mňágu a Žďorpa, nám nezkazila náladu (no dobře, zkazila, ale zvládly jsme to) a užily si hlavně Voxela a UDG. Mimo jiné jsem tam samozřejmě potkala asi milion lidí ze školy a vůbec to bylo celkem fajn.
Druhý den jsem byla překvapivě nakonec celkem použitelná a ráno se aktivně vydala schůzovat. Ještě před schůzí byla na řadě bonitace, během které jsem vyfásla malou Šidákovic Nerušku, kterou jsem se jala socializovat. A i když je to pěkná drsňačka, po dvou hodinách mi spokojeně usnula na klíně. Ještě před tím jsem si ale stihla popovídat se spoustou lidí, co byli zrovna po ruce a trošku se i probrat.
Když byla bonitace hotova, obešla jsem všechny, aby mi vyplnili prezenčku a schůze mohla začít. Nejdřív se rozpoutala vášnivá diskuze o změně stanov, později nám byli představeni tornjaci, bylo odhlasováno, že se k nám mohou připojit a pak se určitě řešila spousta dalších zajímavých věcí, ten čas jsme ale strávily s Jitkou a paní Malou raději povídáním venku, až nás pak máma hnala, ať jdeme volit. Volby nakonec proběhly velmi klidně a výbor pokračuje až na jednu změnu ve stejném složení. Uvidíme, co to během dalších čtyř let přinese.
Asi není, co dále řešit, schůze mě mile překvapila, vše proběhlo daleko lehčeji, než jsem očekávala a teď je před námi nová sezóna naplněná mnohými akcemi, tak uvidíme, jak se vše povede.
