.JPG)
ČMKU Junior Open Lukášov 3.-7.6.
Na lukášovský Junior Open jsme se letos vydaly již potřetí, poprvé jen s jedním psem. Mé plány sice byly původně trochu velkolepější, ale vzhledem k tomu, že Justýnka pajdala a Laru jsem na ZOPku zapomněla přihlásit, hájit naše barvy musela jen Aida.
Z domu jsme vyrážely až v sobotu ráno, v hodinu, které by se příjemná nedalo říkat, ani kdybych se na hlavu stavěla. Na místo jsme dorazily včas, postavily růžový stan k parkuru, zelený na bydlení, zaprezentovala jsem nás, mamka odjela a já se vítala se spoustou kamarádů, které jsem zase dlouho neviděla. Moje nové vlasy způsobily, že mě spousta těch, které jsem zdravila, vůbec nepoznala.
První zkouška Veroniky Vostré se mi moc nelíbila, vadily mi vzdálenosti mezi překážkami, přesto, že parkur byl jinak jednoduchý. S Aidou jsme ho zaběhly čistě, ale předposlední překážka (houpačka) se nám stala osudnou. Aidě jsem moc uhnula a kóča houpajdu minula. Pak jsem ji už vzala do ruky a odstartovala ji z ní, tudíž diskvalifikace. Bylo neskutečné vedro, takže Aidino tempo nebylo úplně závratné (=stihla jsem být tam, kde jsem chtěla). Následovala spousta času, který jsem trávila především s Lenkou Špidlenovou a Týnou Živnou, což bylo strašně fajn. A už mám téměř družstvo na mládež. V přestávce před druhou zkouškou jsme viděli první kolo dogfrisbee. Druhá zkouška se mi líbila o chlup víc, ale že by mě vyloženě nedchla, to se říct nedá. Čekala jsem, že Aida bude vedrem už totálně odrovnaná, ale překvapila mě princezna a to tak moc, že letěla jako vítr, já měla malý náskok, protože jsem ji pustila z odložení dřív, než by se hodilo a za třetí skočkou jsme se trochu zamotaly, z čehož spadla laťka. Jinak to ale bylo čisté, tudíž jsme doběhly s jednou chybkou, což stačilo na druhé místo za Denčou s Begankou. Když se odběhalo agi a proběhla pauza mezi dvěma koly dogdrisbee freestylu, konečně došlo na juniorské tance. Jen si říkám, kdo tam bude všechny roztancovávat příští rok, když většina akčních juniorů už bude věkově za hranicí. Protože vedro bylo neskutečné a nám už ale vážně lezlo na nervy, nenapadlo nás nic lepšího, než se jít pod studenou sprchu v areálu jít osvěžit. Nejdřív jsme začaly cákat po sobě, následně jsme po sobě lily s holkami vodu na frisbeečkách, pokračovaly přes kelímky od pití a dopadlo to tak, že ten, kdo byl suchý, byl divný. V osvěžené podobě jsme tedy vyrazily na vyhlášení. Nám s Aidičkou patřilo na bednách pouze součtově druhé místo v kategorii MA2 za Deniskou s Begou. Večer jsem strávila s Pájou Seyfriedovou drbáním všeho možného, především výstav a našich málopočetných plemen.
Druhý den se sice začínalo běhat až v půl desáté, ale já byla vzhůru stejně brzo. Stihla jsem tak aspoň v klidu vyvenčit a nasnídat se. Prvním během bylo agility open, kde jsme s Aidou doběhly s jednou skočenou houpačkou, protože jsem ji tam prostě nechala a valila dál, jinak to zkrátka nešlo. A i tak to stačilo na čtvrté místo, třetí z juniorů. Počasí už nebylo horké, byla nám skoro zima. Po poledni se to však zlomilo a začalo dokonce bouřkovat a pršet. Posledním během závodů byl jumping, který byl takový celý rovný a jednoduchý. Já původně myslela, že jsme ho zaběhly čistě, což si myslela i paní rozhodčí. Bohužel si však ani jedna z nás nevšimla, že Aida minula poslední mezeru slalomu, tudíž jsme byly zpětně diskvalifikovány, což mě hodně zamrzelo. I tak jsem z toho běhu ale měla úplně skvělý pocit. Aida je prostě borka. Sice jsem naši nešťastnou diskvalifikaci obrečela, ale to se prostě stává.
Poslední šancí, jak zabodovat, se tedy stal junior handling. Vzhledem k tomu, že jsem se mu už přestala aktivně věnovat, nějak jsem to neřešila a spoléhala na to, že si něco pamatuji ještě z doby, kdy jsem v něm soutěžila. Jen jsem si párkrát stihla zopakovat, že s malým psem vypadám určitě jako blázen. Nicméně se nám s Aidičkou zadařilo a obdržely jsme krásné druhé místo za Evžou s Loly. Po JH už dorazila mamka, počkaly jsme na vyhlášení a vyrazily k domovu.
I letošní JO byl moc fajn a těším se na přístě!
