.JPG)
Dogdancingové zkoušky Jenštejn 7.3.
Protože už má Lara za sebou dvoje neoficiální závody v dogdancingu, které zvládla víc než skvěle, odvážila jsem se nás přihlásit na její první zkoušky. Tak nějak jsem si ale neuvědomila, že se konají jen den po maturiťáku V8A z našeho gymplu, kam jsme se, v poměrně početné dívčí sestavě, chystaly. Byla jsem psychicky připravená na to, že se nejspíš vůbec nevyspím, takže jsem za konečně asi čtyři hodiny byla dost ráda. Maturiťák se vydařil, my se nemálo nasmály a nemálo si to užily, ale to vás asi nezajímá.
Když mě mamka v sobotu ráno nabrala u Jeřábků, ještě jsem nebyla až tak ospalá. Po cestě jsem uznala za vhodné se naučit sestavy na HtM 1 (na nejúžasnější, nejkrásbnější a nejlepčejší písničku Let her go J ) a DwD 1 (na Just Give Me a Reason). Jak milé bylo zjištění, že sestavy jsem si napsala i do mobilu (jen kdybych věděla kdy). Sestavy jsem se vážně naučila a zbytek cesty jsem strávila převážně mluvením, snad aby se mi nechtělo spát. Na místo jsme dorazily s krásným časovým předstihem a povedlo se nám zaujmout místo v hale. I když jsme počítaly s tím, že je to areál bývalého JZD, až nás překvapilo, jak to tam vypadalo. Prostě družstvo, no J. Představa jak v našem mikulášském JZD probíhá něco jako dogdancing nás vážně pobavila. V patře, tedy spíš na půdě, kde se zkoušky konaly, to ale vypadalo skvěle. Plocha rozdělená na tři části – čekárna, rozcvičovací plac, zkušební plac, přičemž jednotlivé části byly krásně rozdělené, mě nadchla. Lara se po chvilce krásně soustředila – daleko líp než v Počernicích.
Mamka odjela, Janča se usadila u placu, aby pozorovala zkoušky a já seděla u Lařiny klece, aby slečna krašáková nekřičela. U toho jsem si ještě párkrát zopakovala naši první sestavičku a už přišla řada na náš heelwork. Ještě by to chtělo připomenout, že zkoušky 1. úrovně posuzovala Šimona Drábková a DwD spolu s ní ještě Daniela Šišková, která měla na starosti ještě zkoušky vyšší. Než jsme vešly na zkušební plac, Lála se krásně soustředila, což jsem jí ale v podstatě dařilo zpočátku i tam. První cvik byl sice značně ospalý, ale z těch dalších jsem už měla daleko lepší pocit. Jenže když přišla řada na slalom, který má obvykle Lálunka ráda, nějak se nám zasnila a tak trošku mě opustila vstříc čuchání. Plac byl krásně zatarasený, takže pak opět dorazila ke mně a slalom zvládla. Jenže nám nevystačil bohužel čas na packy. No, stane se. Zkouška DwD 1 vypadal podobně, chvíli cvičila pěkně a chvíli se chovala jako zamilovaná J. Opět disk ze stejného důvodu. Při vyhlášení jsme ale dostaly pochvalu, že ji hezky motivuju a že to příště určitě bude lepší. Když takto skončily jedničky, vzaly jsme s Jančou naše psice a šly se projít, přičemž mě naše procházka naprosto nadchla. Nedošly jsme daleko, ale zaujaly mě krásné veliké výběhy a kruhovka a jízdárna, které šly vidět z cesty, pokračovalo to jakousi pískovcovou skálou čili hromadou šutrů, no a závěrem byly další výběhy, ve kterých byly dokonce i koně. A zakončila to nějaká super moderní vesnice s dětským hřištěm. A pak jsme to otočily J.
Stihly jsme se mrknout na trojkové zkoušky, které mi téměř vyrazily dech, především zkouška F3 Šimony Drábkové s dobrmankou Rikou, ta byla naprosto úžasná. Po trojkách přišla konečně řada na jedinou háravku, Janči Paminku, která byla ve výborném rozpoložení a zkoušku HtM 1 holky zatancovaly na výborně se ztrátou pouze jednoho bodíku. Pak jsme si ještě, už i s mamkou udělaly procházku a vyrazily směr domů, což mě postupně nějak „unavilo“ a kousek cesty jsem fakt málem spala a těžce se přesvědčovala, abych se pak doma vzpamatovala a vzala ještě Polyho s Aidou na procházku. Ale zvládla jsem to a toho skvělého počasí využila. V Jenštejně se nám strašně líbilo a už se těšíme, až v dubnu vyrazíme opět na zkoušky, tentokrát i s neoficiálními závody.
