.JPG)
Dogtrekking Bludička cup - 15.9.2013 - Velké Meziříčí
Je kolem desáté hodiny, týden jsem strávila ve Španělsku na výměnném pobytu – přiletěli jsme ve čtvrtek odpoledne, v noci z předchozího dne jsem spala asi tři hodiny, takže nic moc. Dneska škola a za ten týden ve Španělsku jsem taky moc nenaspala – sice mi cizí postele mi sice nedělají problémy, ale stejně… Zítra nás čeká snad skvělá výstava na Zbraslavi – klubovka šarplaninců, kam se hrozně těším. Odjíždíme ale už v půl osmé, normálně by mi to nevadilo, ale já potřebuji odpočinek. Bohužel jsem si za tu dobu ve Španělsku navykla chodit spát pozdě a můj organismus si na brzké odchody na kutě teprve zvyká.
Nebojte se, takhle nevypadal žádný den před trekem, ale tenhle moment, ve kterém článek píšu. Věřím ale, že to Vás moc nezajímá, tak se vrátím k tématu.
Na nedělní den jsme měli naplánovaný dogtrekking „Bludička cup“ okolo Velkého Meziříčí a okolních vesnic. Vzhledem k tomu, že nedaleko máme příbuzné, původní plán byl takový, že babičku odvezeme k nim, my se půjdeme projít patnáctikilometrovou trasou a pak babičku zase naložíme a hurá domů. Ale pár dní před výletem jsme zjistili, že se den asi trochu protáhne kvůli vyhlašování, a tak by návštěva příbuzných byla nadlouho. Změna plánu je tedy taková, že jedeme samy s celou smečkou. Já vyrazím s Polim, mamka s Aidou a Justýnkou. Uznávám, že budu ve výhodě, ale tak…
Na místo dorážíme něco kolem desáté a chvíli po nás Zatřepálkovi s kavalírkou Pamčou, se kterými jsme domluveni, že půjdeme, pokud jim tedy budeme stačit. Chvíli na to vyrážíme na trasu, která se zdá být opravdu pořádným výšlapem. Patnáct kilometrů víceméně do kopce dá zabrat. Já mám solidního tahače, takže se mi jde velká část poměrně snadno a jsem spíš unavená z brzdění než z chůze, ale chudáci ostatní. Trasa vede krásnými lesy, pár vesničkami a loukami. Nepovedlo se nám ani jednou zabloudit, získat puchýře ani podobné blbosti J.
Do cíle dorážíme po dvou hodinách a třiceti osmi hodinách polomrtví. Janča s Paminkou mají o dvě minuty lepší čas než my, což je vynáší na krásné třetí místo, mi o tu chviličku za nimi čtvrtí a mamka pět minutek na pátém místě, všichni z dvanácti soutěžících, což je, myslím, super.
Po doběhnutí do cíle chvilku sedíme v prostoru konce trasy a pak se pomalinku přesunujeme do restaurace na něco k pití. Nakonec se rozhodneme dojet do centra VM na pizzu – dobrá volba. Pizzu mají opravdu dobrou a jako oběd se opravdu hodí. Mamka sjede ještě do Měřína na hřbitov, já jedu se Zatřepálkovými opět do prostoru hlavního dění akce, kde se kromě dogtrekkingu koná ještě pohádkový les, voříškiáda a soutěž v dogdancingu.
Zanedlouho se přiblíží vyhlášení – bohužel hlásí jen první tři, škoda, ale co naděláme. Jana s Paminkou získají spoustu cen – zaslouží si to J. Pak už se jen rozloučíme a nasedáme do auta. Tak ahoj a zas někdy. Díky za bezva strávený den
