.JPG)
Klubová výstava Nechranice 1.9.2013
Poslední prázdninový víkend se již tradičně pro spoustu šarplaninářů odehrává nedaleko Nechranické přehrady, a to v kempu Rybářská bašta ve Vikleticích (i když dříve jsme byli k přehradě ještě blíž). A co se tam, pro nás tak důležitého, děje, že se sjíždíme z celých Čech právě tam? No přece klubová výstava šarplaninců a krašáků, taková komorní akcička, prostě pohodový den se psisky a jejich páníčky.
Pro letošek datum výstavy připadlo na poslední srpnový den, a to 31.8. , takže jsme my, které za chviličku čeká škola, neušli otázkám, jak se tam těšíme. A jestli Vás to taky zajímá, tak vůbec J. Ale už bychom se měli vrátit k výstavě, se kterou to v době příprav vypadalo bledě (málo přihlášených psů atd.). Nakonec jsme se ale sešli v docela slušném počtu šestnácti přihlášených psů, z toho jednoho krašáka, a to našeho Apollónka. O tom, jak to všem natřel, ale až za chvíli.
Konečně začneme od začátku. Takže…. Část se nás sešla už v pátek během odpoledne a večera, protože to nemáme nejblíž J. Společně jsme povečeřeli a popovídali o všem možném, a jak už to na podobných akcích bývá, tak i nemožném J.
Druhý den už se začalo „oficiálně“, tedy výstavou. Ale protože výstavu taky musí někdo nachystat (k tomu se jako organizátoři docela hodíme), začala pro nás výstava ještě o malinko dřív stavěním kruhu, stánku, chystáním cen atd. Když bylo všechno a všichni ready, mohlo se konečně začít samotnou výstavou.
Začalo se společným nástupem a představením psů (jméno bez chovné stanice, věk, třída apod.). Pak už plynule navázalo posuzování, kde jsem jako první nastoupila s Apollónkem. Klasická rutina – prohmatání, zuby, pohyb, postoj. Abych se trochu víc rozepsala, tak Apollónek chtěl nejdřív paní rozhodčí (Marie Jovanovič z Belgie) přivítat po svém, tj. pusinka přes celý obličej, naštěstí se mi ho povedlo zastavit a zůstalo jen u vypláznutého jazyku J. Nechal se vzorně prohmatat a podívat na zoubky. V pohybu mi udělal obrovskou radost a předvedl se krásně. Posudek sice nebyl špatný, ale zas tak skvělý taky ne (chyby, které jsem slyšela: volnější lokty, zadní nohy blízko u sebe, jinak už tam, bylo všechno dobré), tak jsem si říkala, jestli vůbec dostaneme tu výbornou J. Po Apollónkovi se předvádělo ještě dalších patnáct šarplaninců a my s Aničkou už „poklidně“ seděly ve stánku, „občas“ si zahrály na poskoky a přinesly všechno, co kdo potřeboval J. Šmakalovi tentokrát vystavovali Arwen ve třídě mladých, kterou vyhrála (V1, CAJC) a Zarušku, která dostala ve třídě otevřené V3 J. Takže tentokrát byl bílý tým úspěšný.
Ale tímhle vším úspěchy zdaleka nekončí. Když jsem šla s Polim o BISe (tam chodíme jen tak, protože berem automaticky, že vyhraje šarplaninec), tentokrát jsme soupeřili s Dášenkou, a jaké bylo (hlavně moje) překvapení, když paní rozhodčí (mimochodem hrozně milá), všem oznámila, že titul BIS získává krašák. Nějak jsem nevnímala potlesk a překvapení ostatních, když jsem si skoro v slzách brala pohár a jen slyšela gratulaci J. Přeji všem tenhle moment zažít. Já si ho užila na sto (a možná i víc) procent, tu chvíli, kdy víte, že Váš pes není nejlepší jen podle VásJ. Ale konec pokusu vyjádřit to nadšení slovy J.
Ještě jeden plus. Moje pletené uzle se všem hrozně líbily, tak jsem slíbila, že je napletu i na Zbraslav J. Mám i konkrétní zakázky, tak snad se mi povedou J.
Po výstavě jsme ještě poseděli v hospůdce a nějak záhadně (nepovažuji to za dobré rozhodnutí) se dohodli, že všichni pojedeme domů. Každopádně jsme se nemohli připravit aspoň o chvíli posezení, takže třeba my, jsme odjížděli kolem půl sedmé večer a doma byli v devět (mamka „začala odjíždět“ tak v pět, ale naštěstí jsme se vždycky tak zapovídali, že se to lehce protáhlo). Domů jsme dorazili kolem deváté hodiny, značně unavené (no Apollonek moc utahaný nebyl). Tak zas příště, což bude na Zbraslavi – už se moc těšíme J.
