.JPG)
Kvalifikačky na EOJ Praha - Kyje 18.-19.4. + Členská schůze Sarplaninac klubu
Když jsem se dozvěděla, že juniorské kvalifikačky s budou konat ve stejný termín jako členská schůze klubu šarplaninců, velkou radost jsem rozhodně neměla. Nicméně jsem se rozhodla, že na schůzi pojede jen mamka a bude mě o všem informovat, což samozřejmě nedělala a já s Aidou budeme bojovat na kvaldách.
A tak jsme tedy v sobotu časně ráno vyrazily do pražských Kyjí, abychom poměřily své síly s nejlepšími českými juniory. Premiéru měl náš růžový stan (a dokonce si konečně někdo všiml, jak ujíždím na eukanubácké žůžové), který to samozřejmě zvládl skvěle. Mamka po chvíli odjela a já se stíhala zdravit se spoustou lidiček, které jsem dlouho neviděla. Tentokrát jsem běhala poprvé v juniorech, ale i ty těžší parkury se mi líbily.
Prvním během bylo agility od Petra Dostála, ze kterého jsem měla, až na jeden malý, bezvýznamný disk, skvělý pocit. Aida makala pěkně, dala všechny zónečky, slalom (až na ten náběh, který byl ale vážně těžký) byl pěkný, zvládla křížení za psem, zvládla vysílačky (až na jednu, když jsem to přehnala). Já byla všude, kde jsem být chtěla (většinou) a pocit jsem měla dobrý. Druhým během dne byl jumping Katky Lerlové, ve kterém bohužel Aida shodila druhou laťku dvojskoku. Ještě jsem zapomněla napsat, že časy byly nastavovány nějak zvláštně, protože pravidelně se do času z mnoha týmů v každé kategorii vešel jeden, maximálně dva, týmy. Takže jsme tady sebraly pár trestných i za čas a bodíky k dobru bohužel nepřišly. Následujícím během dne bylo opět agility, které jsme zaběhly čistě a na krásném čtvrtém místě, takže na naše konto přibyly čtyři krásné, a bohužel poslední, bodíčky. Poslední, co na nás bylo v sobotu nachystáno, byla jumpingová sekvence. V té jsme se úspěšně diskly, ale i tak byla…vtipná. Prostě parkur s nápadem, což mám ráda. Po doběhu pro nás přijela teta a my se vydaly odpočívat do Šestajovic. Vydatná večeře, horká vana a postel – co víc si přát ke štěstí.
Ráno jsme se na osmou vrátily do Kyjí, abychom se diskly v úvodním agility Katky Lerlové, kde Aida jako by nebyla na parkuru (hlavně u slalomu) se mnou. Ale i tak jsme v běhu měly pěkné světlé momenty. Následující jumping pana Grygara se mi také strašně zalíbil (i když holky na cvičáku, kterým jsem ho v pondělí na tréninku postavila, už moje nadšení nesdílely). Byl běhavý a nám se, až na další malou, naprosto bezvýznamnou diskvalifikaci hrozně moc povedl. Ajunka makala, všechno vycházelo, kdyby tam nestála ta skočka, která nebyla na řadě. I tak jsme si ale běh moc užily. Sice už bylo skoro jasné, že naše šance na kvalifikaci jsou téměř mizivé, pokračovaly jsme v užívání si dne. Naším posledním během se stalo agility opět od Katky Lerlové. Nejdřív Aidička proskočila vedle kruhu (což jsem moc nepochopila). Pak se netrefila do slalomku, následně v něm udělala chybu a nakonec jsem nepohlídala zónu na kladině a tak ji letěla. Jinak ale dělala celý víkend pěkné, rychlé zónečky. Pro nás běhání skončilo, protože závěrečná sekvence už byla jen pro ty, kteří ještě měli šanci J. A to se mi tak strašně líbila (tradičně jako jedné z mála).
To by asi stačilo k našim výkonům. Jinak jsme si celý víkend strašně užily s těmi nejlepšími lidmi, určitě na někoho zapomenu, ale hlavně Magda, Denča, Bára, Lenka, Lucka, Adél, Mája, Pája, Janča, Alča, Míša, Domča, Honza, Martin, Evža, Kája, Kiki a prostě všichni. A nejvíc (kromě Aidičky) musím poděkovat Míše, která byla po celé kvalifikačky mojí podporou po telefonu. Volala jsem jí, když jsem byla šťastná, když jsem měla slzy na krajíčku, když jsem potřebovala poradit, no a abych to shrnula – prostě pořád. A ona mi vždycky s úsměvem poradila, povzbudila mě, pochválila. A za to jí neskutečně moc děkuju. Informované o dění na kvaldách byly samozřejmě i Janča s mamkou, ale SMS jim musely stačit. Jak jste jistě pochopily, na EOJ nejedeme, ale i tak jsme si to moc užily a Aida byla úžasná.
A asi by se slušelo napsat pár řádků o schůzi, kam jsem bohužel nemohla, nicméně mám od mamky info z první ruky, neboť se naše hovory posledních pád dní netočí kolem ničeho jiného než šarplaninců. Udělala jsem si obrázek o všem, udělala jsem si svůj názor. Ale když mi mamka řekla, jak Rosťa ještě jednou chválil výlet v Kutné Hoře, málem jsem se rozbrečela, stejně jako u článku na jejich webu. To prostě zahřeje u srdce.
