Kvalifikačky na MČR v agility Roudnice nad Labem 15.

16.04.2017 18:49

Na větší juniorské závody jezdím již delší dobu, protože si mi ale má mládežnická kariéra vcelku krátí, rozhodla jsem se začít bojovat na náročnějších závodech i mezi dospělými. Příjemným postupem se mi proto zdál kvalifikační závod na MČR v agility, který pořádal tým Dany Russové v, nám již z MČR mládeže známé, Roudnici nad Labem. Přestože bych si možná dokázala představit dokonalejší místo pro venčení a vůbec víkendový pobyt, areál je to celkem pěkný, v místě je i restaurace, běhá se na příjemné umělé trávě a koneckonců, při troše snahy je i kam se s pejsky projít. A navíc je Roudnice v pro nás krásné dojezdové vzdálenosti a cesta tam netrvá ani hodinku a půl.

I proto jsem ještě v pátek využila slunečného počasí pro krásné odpoledne na cvičáku, ovšem tu krásu mi pokazilo večerní nastavování budíku, neboť čas 4:30 není něco, co bych do mobilu chtěla zadávat častěji. Již rutině jsem do batohu naházel výkoňáky, pamlsky, nachystala svačinu a další nezbytnosti a už byl čas vyrazit na sever. Na místo jsme dorazili s Aidou a doprovodem Arískem už k začátku prezence, úspěšně našli Míšin stan, utábořili se, zaprezentovali a postupně se zdravili se všemi kamarády a známými. Protože do první prohlídky parkuru zbývalo ještě docela dost času, popadla jsem sáček pamlsků a Arouška a na umělé trávě jsme si spolu vyzkoušeli několik triků, které předvedl na jedničku. Pak už však byl čas vyrazit na prohlídku agility od rozhodčí Alice Boháčové, kterou moc dobře známe i z našich závodů v okolí. Parkur byl poměrně náročný, nemůžu říct, že bych z něj byla vyloženě nadšená, ale ani mě nezklamal. Na start jsem šla s velkým očekáváním, co předvedeme, ovšem výsledek byl dost příšerný. Do cíle jsme sice doběhly bez diskvalifikace, jen s jednou chybou, nicméně tak kostrbatě, že šílený byl i čas, i můj pocit. To, že jsme nakonec skončili na devátém místě, je mi velikou záhadou. Musím ale Aidičku pochválit za její vzorné zóny a slalom, zbytek byly mé handlerské chyby, ona dělala jen to, o co jsem ji požádala. Málem bych zapomněla, že krom nás Chotusice reprezentovala ještě naše trenérka Míša s mladým šeltiákem Čéňou, kterým se bohužel úvodní agility nepovedlo a skončilo brzkou diskvalifikací, na jumpingovém parkuru Slávky Podmolové však zazářil Luboš s Astíkem, kteří doběhli čistě. Chvíli po doběhu nás velmi rozlítostnila informace od pořadatelů, že nás čeká tři čtvrtě hodinová pauza, nicméně první běh skončil brzy, takže jsme ještě neztrácely naději, že vše skončí brzy. Před námi byl jumping od Slávky Podmolové, který se nám moc líbil, přestože obsahoval pár pastí, nicméně byl tak hezky běhavý, že jsem se na něj moc těšila. Abych to zbytečně neprotahovala, celým parkurem jsme propluly čistě, osudnou se nám však stala skočka, která vykukovala před rovinkou do cíle a která bohužel nachytala i Aidičku, protože panička zkrátka málo volala. Přestože mě tato diskvalifikace velmi zamrzela, protože šlo o běh moc hezký a rychlý, nedalo se nic dělat, to je prostě agility. Míša s Čéňou dopadli lépe než my a do cíle se dostali pouze s jedním odmítnutím, protože však šlo o odmítnutí slalomové, stála je oprava docela dost času, takže bohužel i oni doběhli bez bodu. Lubošovi s Astíkem se jejich běh také moc povedl, nicméně úplně na konci je zradil těžký náběh do slalomu, který je stál jedno odmítnutí. My s Míšou tedy po sobotě společně odjížděly domů bez bodů a Luboš s průběžně osmým místem.

Nedělní budík zvonil o hodinu později než jeho sobotní předchůdce, ale ani to nebyl příjemný start dne. Cesta s Míšou nám ubíhala rychle, v Roudnici jsme stihly i vyvenčit, když se přiblížila prohlídka jumpingu od Alice. Opět šlo o poměrně náročný parkur, který spojoval běhání i techniku, zamlouval se mi ale více než její sobotní agility. S Aidou jsme si v něm asi srovnaly účty, protože v sobotu jsem jí pokazila, co jsem mohla. Začaly jsme, pro mě nepochopitelným, odmítnutím v obloučku, poté následovala ještě chyba na konci slalomu, opět vůbec nevím proč. Přestože se nás Luboš snažil natáčet, počáteční problém s obloučkem zaznamenaný nemáme a s řešením slalomového erroru mi ani videozáznam nepomohl. Míše s Čendou se v tomto běhu konečně povedlo urvat pár bodíků, což je v tabulce posunulo na asi dvacáté místo. Luboš s Astorem opět zářili a s čistým štítem se součtově posunuli na první místo, aby si nacvičili i práci nervů v posledním běhu. Polední pauza se nesla v podobném duchu jako předchozí den, jen to vše utíkalo trošku hůře, protože počasí už nám příliš nepřálo a nakonec jsme raději i zbouraly stan, který se pokusil o odlet. Posledním během víkendu pro nás bylo agility od Slávky Podmolové. Parkur byl poměrně náročný, běhavý, ale já byla v klidu, o nic nám nešlo, už jsme neměly šanci získat dostatek bodů pro kvalifikaci, takže jsem si to chtěla hlavně užít a běžet co nejrychleji. To se nám krásně dařilo, všechno jsem stíhala podle plánu, až na konci jsem ve snaze o ještě lepší čas šla trošku dál u kladiny (Aida zastavila zónu na šprta) a pak jsem prostě byla o krok jinde, než jsem být měla, což nás bohužel stálo diskvalifikaci, která mě velmi mrzí. Zamrzel mě i fakt, že se z chyby příliš nemohu poučit, protože nám Luboš parkur nestihnul zvěčnit. Po chvíli startovala i Míša s Čéňou, do cíle opět doběhli, jen po cestě nasbírali nějakou tu chybu nebo odmítnutí. Nejvíc ale zazářil opět Luboš na vedlejším, jumpingovém, parkuru. Do cíle doběhli (už zase) čistě a samozřejmě velmi radostně, což jsme s Míšou pěkně schytaly letem ve vzduchu :-). Kdyby chudák Luboš věděl, jak jsme se pak smály, že se s ním do republiky nebudeme bavit, protože s ním nebude k vydržení. Jít tleskat na vyhlášení jsme už s Míšou nevydržely, hodily psíky do auta a konečně vyrazily směrem k domovu.

Přestože kvalifikačky nám nevyšly úplně podle mých představ, byl to krásně strávený víkend, kde jsem potkala spoustu přátel a známých, seznámila se s novými lidmi a především si užila příjemné atmosféry kvalitně zorganizovaných velkých závodů. A teď už nezbývá, než se těšit na kvalifikačky na EOJ, které mě na stejném místě čekají příští týden.