.JPG)
LVT Svojanov 28.6.-6.7.2013
Konečně je to tu. Něco, na co jsem se těšila už půl roku, vypuklo! Nejdřív ten natěšený „před táborový týden“, plný balení, chystání a nervozity. Pak ten úžasný týden na letním výcvikovém táboře ve Svojanově, který naprosto splnil má očekávání a ještě je předčil. A nyní již ten „po táborový rok“, protože už teď jsem si jistá, že pokud se nestane něco, co by mi ve „výletě“ zabránilo, do Svojanova se příští rok vrátím (samozřejmě se psy). Na Svojanov jsme jely s kamarádkou Janou, její kavalírkou Pamčou a mými lištičkami Aidou a Justýnkou. Na místě jsme potkaly spoustu nových skvělých lidí (část mého věku, část daleko starších, chudák Jana tam nikoho stejně starého neobjevila J), kterým díky, že byl tábor tak úžasný. Tak to bylo něco na úvod, teď už vám ale konečně napíšu, co jsme vlastně jednotlivé dny dělaly.
Pátek 28.6.
I když tábor oficiálně začínal až v sobotu, možnost přijet už v pátek byla, tak proč ji nevyužít. „Jen“ hodinku a půl od Svojanova bydlí Martina Filiačová, ke které jsme s mamkou potřebovaly jet na kontrolu vrhu malých krašáčků (šest týdnů). Takže program na sobotu byl jasný, ale teď se vraťme k pátku. Po vysvědčení jsme si „sbalily saky paky“ (+Janu, mne, mamku, Justýnku, Aidu, Pamču) a vyrazily přecpaným autem do Svojanova. Cesta nám trvala asi dvě a půl hodinky a pak už jsme viděly větrníky. Asi si říkáte, „no a co, tak viděly obyčejné větrné elektrárny“. Obyčejné sice byly, ale pro nás znamenaly, že už jsme téměř tam. Nejdřív jsme projely okolo luxusního kempu, kde jsme si říkaly, že asi nebude pro nás. A bohužel jsme měly pravdu. I když spíš bohudík. Dorazily jsme k hotelu Svojanov (opravdu honosný název), popojely do „centra“ kempu, kde jsme se potkaly se Stáňou Jansovou (mimo jiné šéfredaktorka mého nejoblíbenějšího časopisu Pes přítel člověka), která nám předala klíče od chatky číslo pět a ukázala, kde co je. Pak jsme se vybalily do malinké chatičky se dvěma postelemi dole a dvěma nahoře (nebyly to klasické palandy). Pod těmi horními byla skrytá pidi polička. Mezi dvojicemi postelí stál prastarý stůl a stolička, pod stolem naše klec, která nebyla zas o tolik menší než chatka J. Po vybatolení jsme se vydaly do hospůdky u „hotelu“ na večeři (ale vařili dobře, to se musí nechat). Po večeři jsme prožily opravdu studenou noc se psy, kteří moc nehřáli, zato hlasitě zaštěkali pokaždé, když se někomu podařilo usnout.
Sobota 29.6.
Pořádně jsme usnuly až v šest ráno a vydrželo nám to až do půl desáté, kdy jsme si daly pohodovou snídani před chatkou, vyvenčily a vyrazily směr Lipník nad Bečvou, mrknout se na „krašimimi“. Dlouhá cesta ve vedru nás moc nenadchla, ale štěňátka to vynahradila. Takové vlkošedé kuličky dokážou zvednout náladu každému. Poňuchňaly jsme je, vyfotily a vyvenčily pro změnu naše holčičky u Bečvy. Cestou zpátky jsme se stavily v Mohelnici, ve které je asi jediná hospoda, kde vaří. Ale hospůdka to byla opravdu dobrá, ten skvělý zeleninový salát…
Když jsme se vrátily do Svojanova, mamka odjela směr domů, my se šly rozřadit do jednotlivých skupin na výcvik. Pro nás to znamenalo agility závodníci small s Justýnkou a medium s Aidou k úžasné Martině Konečné, poslušnost s Aidou i Justýnkou u Romči, se kterou jsme se připravovaly na zkoušky ZOP a samozřejmě vystavování, kam jsem přihlásila Aidu ke skvělé Libušce Brychtové. Jana se s Pamčou přihlásila na to samé, ale na většinu junior handlingu (vystavování) chodila s Justýnkou. Večer po rozřazení jsme si udělaly delší procházku po okolí a spořádaly skvělé svojanovské palačinky, pro tentokrát s borůvkami. Večer jsme ještě do jedenácti čekaly na rozpis výcviku, nakonec nic hrozného. Agility Justýna 8:15-9:15 a 15:0-16:00, Aida 9:15-10:15 a 16:00-17:00, vystavování (Aida) 10:45-11:15, poslušnost s Aidou 17:15 a s Justýnkou 17:45. Mezitím po obědě dogfrisbee bez psů s Kačkou Růžičkovou. A abych nezapomněla, od šesti ráno jsme se chodily učit stopovat. Já vzala Aidu jen dvakrát, protože pak se mi už nechtělo vstávat, ale Jana s Pamčou chodily statečně celý týden. Dobrou noc!
Neděle 30.6.
Dneska už nás čekal výcvik podle plánu. Ráno v půl šesté jsme vstaly na stopy, kde jsme my, začátečníci zatím „jen“ vyšlapali malinký čteveček, který jsme vyskládali pamlsky, které potom pejsek sesbíral. Trenérka Romča nás pochválila, že prý Aida čuchá moc hezky. Po stopách jsme si ještě chvilku zalehly do teploučkých spacáků, před půl osmou vstaly na snídani, která byla díky poloviční porci opravdu malinká, stejně jako všechna ostatní jídla, která byla sice dobrá, ale miniaturní. Hned po snídani jsme s Justýnkou, Janou a Pam vyrazily na první báječné agility k Martině. Justýnka makala v první sekvenci jako nikdy, druhá už byla vlažnější a ve třetí jsem ji na pokyn od Marti měla odměňovat za pár překážek, což přineslo ovoce. Ranní sekvence byly spíše obecnější, asi kvůli zjištění, kdo co umí. Media, kde jsem běhala s Aidou, zaběhla sekvenci pouze jednu, kde Aida ukázala, že je to šílenec, se kterou dělám přesně opačné chyby než ostatní, např. tunel pod áčkem. Většina psů vběhla místo do tunelu na áčko, jen Aida áčko podběhla z druhé strany tunelu. Po agility jsme si s Aidou trošku odpočinuly v chatce a vydaly se na Junior handling. Necvičili jsme nic těžkého, jen vnitřní obrat, kolečko a výstavní postoj. Půlhodinku jsme zakončili „hop hop“, tedy povolená vodítka a běžíme co nejrychleji po kruhu, jásáme, chválíme. Pak si Libuška vzala ještě mne a Alču, jakožto soutěžní junior handlerky a pocvičili jsme trojúhelník. Do oběda jsme měli chviličku volno, po obědě schůzka a po schůzce hned frisbee bez psů, kde jsme se učili back hand. Po frisbee jsme přestavili parkur na odpolední agility a měly hodinku volno na odpočinek. Pak hned agility, kde jsme tentokrát dělali rozlišovačky tunel/áčko a náběhy do slalomu. Justýnku jsem odměňovala po zhruba pěti překážkách, moc jí to pomohlo a zrychlila. Aida pořád praštěná, já nestíhám J. Poslušnost je individuální, děláme s Aidou cviky u nohy, přivolání, chůzi u nohy, která nám do té doby moc nešla. Romča je moc fajn a hodně nám poradila. S Justýnkou děláme to samé, je to lepší, ale pořád to není na sto procent. Po poslušnosti mažeme na večeři, jídlo je sice dobré, ale malé. Po večeři jdeme na procházku, po ní na přednášku Libušky Brychtové o vztahu se psem. Přednáška byla fajn, jen se mi po ní nechtělo vstávat na stopy.
Pondělí 1.7.
Ráno v šest jdeme opět čmuchat. Tentokrát jsme už zkusily cyklický čtverec, který nám ještě moc nešel, ale na poprvé si myslím, že super. Za půl hodiny máme celá naše začátečnická skupina odčucháno, takže si můžeme ještě chvilku zdřímnout. Po snídani se v podstatě opakuje neděle. Na agi jsme cvičili hlavně auty a křížení za psem, především u tunelu. Světe div se, Justýnce to docela jde. Lepší se před očima a krásně maká. Z agility na vystavování, kam si beru Aidu a Jana Justýnku. Tentokrát jsme dělali obraty (vnější, vnitřní, výstavní) a já si konečně zapamatovala, který je který. Po společném JH máme opět skupinku soutěžních junior handlerů. Pracovali jsme na „Téčku“ a „Elku“. Pro mne to znamenalo především učit se chodit rovně a dívat se na rozhodčího, což mi delší dobu dělalo problémy. Mezi vystavováním a obědem nám zbylo ještě trochu času, tak jsme ho využili a vykoupali naše psy. Hlavně Aidě se hrozně líbilo, když jsem jí hodila do vody a ta voda tak úžasně cákla. Justýnka se zase blaženě ochlazovala po bříško a zaplavala si jen trochu. Po obědě se trochu protáhla schůzka a tak odpadlo frisbee a měli jsme až do tří volno, které jsme využily k odpočinku. Agility super, opět jsme dělali auty a křížení za psem. Po agility jsem s Aidou mazala na poslušnost, kde nám trenérka Romča řekla, že jsme se zlepšily o 200%, tak jsem měla ohromnou radost. S Justýnkou to samé, tentokrát jsme chodily u nohy na volno, což nám jde líp. Po večeři jsme trénovali frisbee hody na určitý bod, takže jsme se trefovali z různých vzdáleností na různé body kruhů. Já se dostala až na tu největší vzdálenost! Po frisbee jsme si vyslechli ještě přednášku Míly Vrbové o flyballu, při které jsem spořádala malinové palačinky, a pak jsme vyrazily na kutě.
Úterý 2.7.
Úterý bylo v podstatě stejné jako předchozí dva dny, jen s tím rozdílem, že jsem se vykašlala na stopy a spala až do sedmi. Agility bylo tentokrát celkem běhavé s auty a točením kolem bočnic. V JH jsme cvičili trojúhelník a v malé skupince nás „profi junior handlerů“ (ty uvozovky jsou opravdu podstatné, především v mém případě) osmičky. Byla jsem jediná, kdo je dělal správně, tj. správným směrem. Dopilovaly jsme otočky před psem a především za psem a už to nevypadalo prý vůbec špatně. Po JH jsme tak tak doběhly na oběd, po kterém následovala schůzka a dogfrisbee, na kterém jsme tentokrát trénovali nějaké freestylové prvky, které mi moc nešli. Agility opět paráda, Justýnka krásně makala a Aida se pořádně soustředila a vnímala, dokonce slalom udělala hezký. Poslušnost opět to samé jako předešlé dva dny, ale daleko lepší. Po večeři jsme přestavili agility parkur, což bylo moc zábavné J. Pak jsme mohly vyrazit na coursing, kam jsem vzala Aidu, kterou sice střapec zajímal, ale celé kolo jsem si musela oběhnout s ní. Po coursingu se konala přednáška Libušky Brychtové o klasickém předvedení v kruhu, především tedy zubech, zakončení večerníčkem z cruftu bylo super. Sladké sny!
Středa 3.7.
Na stopy jsem opět nešla, zato jsme si pilně zaagilitili. Justýnka makala a Aida doběhla téměř všechno napoprvé. Takže mega super velká radost J. Při vystavování jsme si dělali hlavně zuby v praxi a obraty. Obojí super. Nakonec ještě osmičky, které byly ještě lepší než včera. Odpoledne bylo volné, jen od pěti hodin se malá plemena a štěníci sešla na place, aby si spolu pohrála. Uznala jsem, že Aida s Justýnkou jsou malinké, tak jsem je vzala taky. Ale bylo na nich vidět, že nenašly žádného psa, který by se jim tak moc líbil, aby ho poctily hrou s nimi. Takže se hravě popraly aspoň spolu, když už jiný zajímavý objekt nebyl v dosahu J. Po večeři jsme si poseděli na place u přednášky o aportech, takže už přesně vím, jak budu aportíky učit, tedy přes pamlsky, a to tak, že jim aportík bude dávat mňamky. Hned po přednášce jsme si zahráli ultimate, který byl ještě daleko lepší než na Junior openu. Jednak jsme vyhráli o spoustu bodů a hlavně jsem neskončila v potoce, což mi slíbili protihráči, protože můj úkol byl otravovat právě jednoho člena jejich týmu, nicméně se to nelíbilo nikomu z nich J. Po ultimatu jsme si poseděli u táboráku, což bylo moc fajn.
Čtvrtek 4.7.
Dopoledne jsme měli volno, což jsem opravdu ocenila, protože odpočinek se hodil. Jediný dopolední program bylo měření, při kterém jsem se dozvěděla, že Aida měří přesně 36 cm a Justýnka 33 cm. Po obědě se zase trénovalo podle plánu, takže frisbee, kde jsme tentokrát trénovali forehand, který mi moc nešel. Pak jsme ještě házeli pod nohou a za zády. No přiznám se, že ani to mi nešlo. Zkrátka ze mne nikdy frisbee hvězda asi nebude. Agility parádní, technické, náročnější tratě jsme zvládly myslím poměrně dobře, některé i napoprvé. Na poslušnost jsem nešla, protože toho holky už měly dost, tak jsem je radši nechala odpočinout a po večeři jsme šly na pořádnou procházku (asi 6 kilometrů) do Maletína. Večer byla opět úžasná Libuščina přednáška o rozhodčích a nejen o nich. Protože Janu s Pami čekali ještě ráno poslední stopy, tak jsem ji musela opravdu vydatně přemlouvat, aby se mnou zůstala na celou přednášku, ale vydržela to. Spát jsme šli až kolem půl dvanácté, protože jsme si ještě povídaly. Sice jsem byla na opravdu nešarplaninském a nekrašáckém táboře, ale přesto tito broučínci byli naším nejčastějším a mým i jednoznačně nejoblíbenějším tématem (promiň Jani, já vím, že už jsi toho musela mít plné zuby). Dobrou noc, ať vás blechy štípou celou noc!
Pátek 5.7.
Poslední celý svojanovský den. Dopoledne poslední agility a vystavování. Ach jo, proč všechno skvělé tak rychle uteče?! Při agi jsme dělali vysílačky přes překážku (tj. jsme měli psa někam poslat, ale v cestě nám stála překážka, za kterou jsme se nesměli dostat). Justýnka dala všechny vysílačky úplně skvěle a úžasně. Aida o trochu hůř, ale byl to můj problém. Zároveň jsem s Aidou dělala zóny na kladině (sbíhané), tedy spíš skákané, ale když jsem se snažila, tak je dala taky. Odpoledne začínají závody a ukázky. Kvůli dešti jsme neviděli ukázky ZOPek a ZZOček , ale pouze obedience a dogfrisbee. Sama jsem se s Aidou účastnila ukázek junior handlingu, kde jsme předvedli figuru „L doleva“, se kterou jsem byla spokojená. Pak následovala táborová výstava, ve které jsme se s Aidou dostali do finále mezi deset nejlepších a s Justýnkou mezi cca nejlepších dvacet, jen nevím, proč jsem jim to tak zkazila. Před výstavou však ještě byl závod v dogfrisbee, kde jsem pomáhala jako stopky v mini distance a účastnila se hodu do dálky, ve kterém jsem vypadla hned v prvním kole, protože neumím házet. Večer jsme shlédli poslední videa z výstav ve světě, bohužel ne zrovna závěrečné soutěže II. skupiny FCI na WDS v Salzburku. Na toto video jsem se podívala doma a viděla jak slovinského BOB krašáka, tak především Drenu (Hara Drena Sharislands) s Rosťou, nutno poznamenat, že handling tam měli jeden z těch lepších, protože když se na video podíváte (https://www.youtube.com/watch?v=qiG11-oEUM4), tak se pravděpodobně ze srdce zasmějete (nemyslím to špatně, ale prostě je to vtipné). Nyní už nás čekala jen poslední noc spánku na příšerně tvrdé posteli, po které se mi opravdu stýskat nebude.
Sobota 6.7.
„Já nechci domů“ – tak zněla má první slova po probuzení. Doma je to fajn, ale… Celé dopoledne se běhali táborové závody v agility, později i coursing, kterého jsme se nezúčastnily, protože holky už byly dost unavené. První parkur pro závodníky byl lehký jumping, který obě holky doběhly čistě, Justýnka pomaleji, Aida rychleji. Bohužel se nevyhlašoval zvlášť. Pak byla pro nás dlouhá pauza, během které jsme musely vyklidit chatku. Druhý závodnický běh byl těžší, bylo to agility. Justýnka ho ovšem zaběhla krásně čistě, Aida se dvěma chybami (zóna na kladině a slalom). Ale měla jsem z holek radost, běžely hezky. Po obědě se konalo vyhlášení. S Justýnkou jsme se v součtech small závodníků umístily na krásném třetím místě. S Aidou bohužel nevím, ale bylo to nejlépe čtvrté. Po vyhlášení pro nás přijel Janin taťka, nacpali jsme auto až po střechu a jeli domů. Cestou jsme se stavili v Hrochově Týnci na palačinky (sice nebyly lepší než Svojanovské, ale rovnat se jim mohli). Cesta domů už nebyla tak veselá a natěšená jako cesta do Svojanova, protože jsme si uvědomovali, že chatku číslo 5 uvidíme až za rok.
Díky Stáně za tento úžasný tábor.
Díky Martině za dokonalé agility a spoustu rad a trpělivost.
Díky Romče za úžasnou poslušnost, na které jsme se opravdu naučily dost nového.
Díky Libušce za nepřekonatelné vystavování.
Díky všem za skvělou atmosféru, která po celý týden panovala.
