MČR šeltií v agility Nové Zámky 14. 5.

Jeden ze závodů, na kterém se pravidelně snažíme nechybět, je právě mistrovství šeltií. Loni nám sice účast kvůli Aidiččinému drobnému zranění nevyšla, v předchozích letech jsme ale bojovaly statečně a velmi úspěšně. Trošku nás sice děsila dojezdová vzdálenost, která se od dřívějších Opatovic dost lišila, později se ale ukázalo, že stála za to. Přihlašovala jsem nás na poslední chvíli, naštěstí to vyšlo a kolem půl šesté ráno jsme statečně vyrážely směr Litovel. Jako doprovod s námi jel i Arísek, který si opět zvykal na závodní prostředí a s mamkou vyrazil i na krátký výletík.

            Když jsme dorazili na místo, překvapil nás krásný jezdecký areál, obrovská hala s pěkným povrchem (i když po vysypání bot bych si asi mohla zřídit soukromou pláž) a především luxusní venčení v okolním lese. Začínalo se ranním jumpingem Slávky Podmolové, který obsahoval několik, pro nás obtížných pasáží, ale celkově byl krásný, běhavý a hodný mistrovství. Na start jsme šly zhruba jako desáté, před námi šli celí smolíčci, takže jsem měla dost času si nejen Aidu připravit a rozhýbat, ale i zhlédnout výkony několika dalších závodníků. Popraly jsme se s pasáží za slalomem, kdy bylo nutné, aby si ho Aida dořešila sama a já si udělala náskok směrem do strany, cenné setinky, nebo spíš vteřinky, jsme ztratily na točení za dálkou, kde jsem asi začala stahovat příliš pozdě, čas jsme ztratily ještě v závěrečné části, kdy jsem sice valila do zad za zdí, ovšem pak jsem jaksi pozapomněla volat a málem nás to stálo diskvalifikaci, o fous jsme ale ztratily jen další vteřiny. Ve výsledku nás tento, časově poztrácený, ale relativně slušný běh, dostal na jedenácté místo. Před námi byla dlouhá pauza nejen přes kategorii large, která tentokrát díky šeltičkám nebyla tak obsazená, jako bývá zvykem, ale také přes zkoušky kategorie A1 i A2. Stihla jsem se tak občerstvit v místní příjemné kantýně a podívat se na pár šikovných jedničářů i dvojkařů. Parkur kategorie A3 se mi moc líbil, byl běhavý a obsahoval několik pastí a chytáčků, na které jsem byla zvědavá. Nakonec jsem měla radost ze samostatného slalomu, díky kterému jsem stihla záda před kladinou. Vůbec z vedení jsem měla na tomto parkuru velikou radost, tu mi ovšem zkazila zóna na kladině, která byla odskočená do boku a na houpačce, kde jsem moc spěchala. Celkově jsme dokončily na pátém místě se dvěma chybami, ale nic moc postupovkou, která byla ale způsobená asi především zaváháním za kladinou, kdy jsme se motaly, a já váhala, jestli opravovat nebo běžet dál. Posledním naším během bylo finálové agility. Ať jsem chtěla nebo ne, nervozitu jsem na sobě cítila a hlavně jsem měla strach, jak dopadnou zóny. Parkur navíc nebyl úplně jednoduchý, rozhodně se bylo kde disknout, či aspoň vyrobit odmítnutí. Zvládly jsme rozlišovačku houpačky a kladiny na začátku, zóna na hojdě sice nebyla moc přesvědčivá, ale byla, ve slalomu jsem Aidě tak zapomněla pomoct, až si ho musela vyřešit dočista sama. Za zónou na kladině jsem se málem udusila štěstí, protože byla luxusní, byť s mou pomocí rukou. Do cíle jsme doběhly čistě a já byla strašně šťastná, zahrnula jsem Aidu dobrotami a vůbec jsme se jen radovaly. Nevydržela jsem a hned, jak pořadatelé vyvěsili výsledky, řítila jsem se podívat, jestli se nám opravdu zadařilo čistě, jak jsem si myslela a nechtělo se mi tomu věřit. Ano, doběhly jsme, a to dokonce na úžasném druhém místě. Vím, že se to dělat nemá, ale samozřejmě jsem začala, lehce nervózně, přepočítávat výsledky do součtů. A byla jsem si téměř jistá, že se nám zadařilo si vyběhat krásné třetí místo a tím i titul II. vicemistrů ČR šeltií v agility. Tento krásný výsledek se nám potvrdil i na vyhlášení a my si po titulu Vicemistrů ČR z roku 2014, Mistrů ČR z roku 2015 přidaly ještě ten poslední, který nám chyběl do sbírky – II. Vicemistrů ČR. Krom poháru za titul jsme si domů odvezly i další nádherné ceny, vodítka, tašky, pamlsky apod.

            Cestou domů nás potkal pořádný slejvák, ale také zasloužená odměna v podobě našeho oblíbeného kafe od Shellky, které jsme si nemohly odpustit. A teď už nám zbývá jen se soustředit na víkendové kvalifikačky.