Mistrovství ČR sheltií v agility 10.5.

10.05.2015 14:40

            To, že se zúčastníme i letošního Mistrovství šeltiček bylo jasné, už když byl zveřejněn termín, do Opatovic to máme kousek a byla by škoda nevyrazit. Od čtvrtka jsem poctivě sledovala výsledky MS belgičáku v Písku, kde za ČR běhala mimo jiné naše trenérka Míša Hobzová s Dafíčkem, který se bohužel při sobotním běhu zranil a nemohl dál pokračovat, což je hrozná škoda. To jsem ale trošičku odbočila. Po sobotních parkurových (koňských závodech) jsem byla už lehce unavená, na nedělní mistrovství jsem se však těšila. Stan jsme ráno postavily vedle Mikulových, já nás odprezentovala, mamka odjela domů a závody mohly začít.

            Rozhodčí byla Alice Boháčová, jejíž parkury se mi většinou moc líbí. Jako první se běžel jumping, který se mi zalíbil – byl běhavý a i když v něm nebylo moc technických věcí, právě v té rychlosti se skrývala obtížnost. Ani jsem nedoufala, že by se nám mohl podařit zaběhnout, ale stal se zázrak a my doběhly plynule jen s jednou spadlou latěčkou. Netrpělivě jsem očekávala výsledky, kde jsem se dozvěděla, že jsem osmé. Říkala jsem si, že to je sice jedno, ale na součty už nejspíš moc šancí nemáme, protože před námi bylo spousta skvělých týmů.

Během následujícím byla tuneliáda, která se uskutečnila kvůli poměrně malému počtu přihlášených. Byl to krásný, poměrně jednoduchý, plynulý a hodně rychlý běh, který se nám povedlo zaběhnout čistě s postupovou rychlostí 5,24 m/s, což je zatím náš rekord. Na vítězných 6,1 m/s máme přeci jen krátké nožičky. Na Aidičce bylo vidět, že si běh strašně užila, prostě makala, co to jde a nad ničím nemusela přemýšlet.

Po hře následovaly zkoušky, já si během jedniček stihla sníst výborný steak (i když jsem se trošku bála, loni mi bylo na šeltičkách strašně špatně), ale odolat se nedalo. Naše dvojková zkouška se mi zalíbila, i když jsem skoro nestihla prohlídku. Když se totiž spustila, nedošlo mi, že je pro všechny velikostní kategorie dohromady a poklidně stála vedle parkuru a čekala. Naštěstí mi to tak 3 minuty před koncem došlo. Parkur jsem však už uměla, takže jsem si jen donaplánovala a ujistila vedení. Zkoušku jsem tentokrát vůbec neřešila, což se asi vyplatilo. Zaběhly jsme čistě na 1. místě s postupovkou 4,4 m/s. Máme tedy druhou do trojek (no jo, Janča měla pravdu). K tomu bych ráda poznamenala svůj agilitní cíl na letošní sezonu. Cíle jsem si nikdy nedávala, prostě jsem jen věřila, ale udělám výjimku. Zkrátka bych si s Aidou letos moc ráda splnila zkoušky do trojek. Pokud se to nepovede, tak se to nepovede, ale byla bych za to moc ráda.

Po zkouškách se na nás přijela podívat ségra se svým přítelem, aby nás povzbudili do posledního běhu – agility. Když jsem si parkur prošla, měla jsem pocit, že něco takového nemůžeme nikdy zaběhnout. Šla jsem tedy do toho s tím, že se pokusíme zaběhnout pěkně, rychle, naplno a především si to moc užijeme. A stal se zázrak. Doběhly jsme čistě! Po běhu jsem se chválíc Aidičku úplně klepala, byl to skvělý pocit. Hned jsem volala Míše, abych se jí svěřila s dojmy z celého dne. A že bylo co povídat. Míša už si tou dobou vezla malé šeltiátko, Oudieho, na kterého se neskutečně těším. Po našem hovoru se objevila i výsledková listina a já nevěřila vlastním očím – první místo. Opět jsem nadšeně volala Míše, která mou radost samozřejmě sdílela. Když jsem se tedy dostatečně pochlubila, šla jsem přeci jen počítat součty. Svým výpočtům jsem však vůbec nevěřila, neboť tvrdily, že bychom měly být první a tomu můj mozek odmítal uvěřit. Míše jsem pak tedy řekla jen, že to vypadá, že by mohly i součty dopadnout pěkně.

Po doběhání proběhlo společné focení veliké skupiny šeltií. Následně přijela mamka s Laruškou, se kterou jsem zkoušela cvičit v náročnějším prostředí, což zvládla náramně. A pak přišlo vyhlášení. Z počátku jsme čekaly, protože jumping ani tuneliáda nebyly naše. A pak už jsme se s Ajunkou nestačily otáčet. Nejdřív vítězství ve zkoušce MA2, následně v agility. Poté se vyhlašoval nejlepší junior se šeltií, kterého jsme obhájily z loňska. No a nakonec přišla konečně řada na součty a vyhlášení mistrů. Nejdřív samozřejmě smolíčci. Když pak na 3. ani 2. místě v medících nebylo jméno moje ani Aidino, nevěděla jsem, jestli doufat nebo být zklamaná, že bedna nedopadne. Na rozmýšlení však nezbývalo mnoho času a nebudu Vás napínat. S Aidou jsme se staly MISTRY ČR ŠELTIÍ V AGILITY „M“ 2015. Domů jsme si přivezly spoustu cen, tři poháry (asi začnu stávkovat, ten mistrovský jsem se do skříně pokoušela dostat dobrých 10 minut, než se mi to povedlo) a dvě lahve vína. To je ale naprosto nepodstatné oproti tomu, jaký jsem měla z běhů úžasný pocit. Troufám si tvrdit, že to byly jedny z našich nejpovedenějších, ne-li nejpovedenější závody. Na parkuru jsme s Aidou byly stále spolu, Aida běhala rychle, až na pár mých chyb ve vedení nedělala velké oblouky, měla rychlé slalomy a všechny zóny. Je to prostě borka a já doufám, že se nám takhle parádně neběhalo naposled.