.JPG)
O hrníčky na dušičky vodníka Pentličky a prázdniny u Janči 7.-10.8.
Protože jsem se na poslední chvíli dozvěděla, že se mi pár dní uvolnilo, nelenila jsem a zavolala Janče, jestli něco nepodnikneme. A tak se taky stalo. Ve čtvrtek dopoledne jsem si zabalila všechny kravinky a taky nepostradatelné šeltie.
Na čtvrtek jsme měly naplánovanou „Rybník tour“, při které se naše psice několikrát smočily, Justýnka snědla snad tunu piškotů, které jsem jí házela do vody a Aida se aspoň potahala o klacíčky, které u vody zbožňuje. Nejdřív Vidlák, poté rybník…..no já nevím jaký :D. Po asi deseti kilometrech (z patnácti) jsme s Jančou dostaly hlad a nenapadlo nás nic lepšího, než z jakéhosi mini sadu, který přiléhal k jisté zahradě, ochutnat pár jablíček. Jablka byla skvělá. Když jsme, značně unavené dorazily zpátky domů, byly jsme na své turistické schopnosti značně pyšné.
Druhý den jsme pojaly značně odpočinkově, tedy jen krátký okruh v lese a poté koupání u rybníka za vsí, kde se naše psí dámy osvěžily do aleluja. My jsme dokonce ještě stihly vymyslet motiv naší vánoční dogdancingové sestavy, který nebudu prozrazovat, ale doufám, že to dopadne dobře J. Plánovaly jsme taky, že půjdeme brzo spát, abychom se na sobotní závody vyspinkaly do sytosti, jenže večer člověka prostě napadne nejvíc témat k povídání.
Budík ráno zazvonil v nekřesťanskou hodinu, kterou se mi snad příčí i napsat. My postupně nachystaly všechno potřebné, včetně bezvadného slunečníku a vydali se směr Kácov na dvoj až troj zkoušky s během dvojic. Když jsme s Jančou uviděly plac, který byl dost skloněný (Míša nás varovala), nebyly jsme úplně potěšeny. Slunečník a tunu věcí jsme umístili k hornímu okraji parkuru a obratem se s Jančou vyrazily od prezentovat. Jitka nás při hlášení dvojice překvapila tím, že po nás chtěla i název. Mne nenapadlo samozřejmě nic lepšího než Bílé tlapky, po chvíli jsem dokonce zjistila, že i Pamča má opravdu bílé pacičky :D. Naštěstí… S Aidou jsme nakonec běhaly ve dvojici s Manchester teriérem.
Když si svůj parkur odběhli jedničkáři, přišla řada i na nás, tedy dvojky. Prohlídka byla pro všechny společná, já se snažila projít si variantu pro Aidu, Justýnku a ještě pomoci Janče, které měly ve dvojkách svou premiéru. Parkur byl hezký, byla jsem zvědavá, jak se nám povede. I když nějaké ty rovinky do kopce mě děsily, už jsem se těšila, jak si zaběháme. Nejdřív jsem šla na start s Aidou a světe div se, doběhly jsme, ovšem, spadla nám laťka, což už se nám nestalo opravdu hodně dlouho. Musím ale slečnu Šeltičkovou pochválit za zónu. Poprvé na závodech na první pokus zastavila 2on2off, čímž si vysloužila pochvalu. Pět trestných bodů, hezký čas a první místo mě i tak potěšilo, ale ta laťka… Měla jsem jednu přestavbu a jednoho psa na prohození dam, což bylo opravdu o fous. Justýnka měla však do běhací nálady hodně daleko, tak se prošla mezi prvními pěti překážkami a pak se vesele diskla. Daly jsme si tedy jen rovinku do cíle, kde se konečně rozběhla. Rychle jsem ji odměnila a drapla jsem foťák, abych natočila premiéru Janči a Paminky. Holky se snažily a zaběhly krásnou čistou zkoušku, bohužel však s pár trestnými za čas, které mě opravdu překvapily. I tak ale zasloužené první místo.
Po první zkoušce následoval běh dvojic, kde se šlo od největších. Jeden parkur dohromady asi o 26 překážkách, přičemž půlku běžel jeden člen dvojice, pak si předali štafetový kolík a mohl běžet další. Já jsem si s oběma holčičkami vzala část agilitní, naše týmové kolegyně si proběhly jumping. V M Aidě opět spadla jedna laťka a nás kolega se diskvalifikoval, ale zóna opět byla a to je momentálně to hlavní. I tak ale krásné druhé místo udělalo velikou radost. Protože jsme v medících startovali poslední a ve smolíčcích první, měla jsem opravdu málo časo na vyměnění dam a o nějakém vychození nemohla být řeč. S Justýnkou jsem zvolila jinou taktiku než v předchozím běhu, a to start z pohybu, stejně jako na začátku naší dogdancingové zkoušky MD 1, kde se to vyplatilo. Ano, povedlo se i tady a i když se Janča před námi s Paminkou diskvalifikovaly, my jsme s Justýnkou zabraly a s jedním odmítnutím u kladiny pomohly ke třetímu místu.
Jako třetí běh nás čekala další zkouška, která začala opět do jedniček. My se mezitím stihly s holkami dojít projít k řece, kde se aspoň trošku smočily a osvěžily se. Druhá dvojková zkouška byla taky moc hezká, ale zdála se mi o chlup těžší. Justýnka ale zase krásně makala, nastal ale jediný problém, a to odmítnutí. Už zase jsme doběhly bez trestných za čas, ale já jsem si madam málo stáhla a ona minula nástupku na kladině. Každopádně zbytek doběhla už zase čistě a pro nás to znamenalo druhé místo. Kdybych nebyla tak nemožná, měly bychom splněnou první zkoušku do trojek. S Aidou už se nám nedařilo a pro jistotu jsme se diskly. Začalo to tím, že nejspíš vyběhla dřív z odložení, čehož jsem si ale všimla až na videu a celkový výsledek to nijak nepoznamenalo. Laťky nám ten den nebyly souzeny a tak hned ta druhá přistála na zemi. Další pokračování nebylo tak špatné, kočička ale spadla z kladiny a při opravě si přidala jednu skočku, tudíž diskvalifikace. Zóna ale byla opět hezká, i když pomalejší, tak zase samostatnější. Out za tunelem a rovinku na vysílačku jsme zvládly, ale náš „druhý disk“ se objevil při rozlišovačce áčko x tunel, kde jsem nedala dost jasný povel a tunýlek je přeci lepší. Při druhém pokusu už to vyšlo hezky a rovinka do cíle nám nedělala problém. Paminka se bohužel diskla u rozlišovačky tunel x áčko.
Běh poslední, opět zkouška, už byl „dobrovolný, tj. se doplácel. Já jsem si Aidičku ještě dohlásila, tudíž jsem si prohlídla, na můj vkus asi nejtěžší běh dne. Dáma se na úvod zvedla z odložení, u čehož jsem jí zvukově naznačila, že mi to v žádném případě nedělá radost. Ovšem dáma makala a já nestíhala…..vůbec. Tam, kde jsem chtěla dát francii, byla jsem ráda za křížení za psem. Běh byl celý takový hysterický a zmatený. Ovšem kdybych jí nevlezla do náběhu do slalomu, byl by asi i čistý. Odmítnutí jsme sice schytaly ještě u houpačky, ale to už jsem trochu vypustila, tak by to třeba při plné koncentraci vypadalo jinak. Poprvé za celý den nám však nespadla ani jedna laťka, což prostě nechápu. Tam, kde padala, vycházelo všechno tak, jak mělo. Tady se motala atd. a nežuchlo nic. Říkám si, že když se nám tohle stalo poprvé, tak si prostě můžu říct, že to byla náhoda, nesedl jí povrch (a sklon terénu) nebo třeba skočky. Pravda to být může a nemusí. I s tím prapodivným výkonem se nám ale povedlo vyhrát.
Vyhlášení pro nás bylo opravdu vtipné. Nestíhala jsem prohazovat psy, vnímat, kdy máme jít na bednu. S Jančou jsme začaly vršit „hromadu“ cen – krásných vodnických Ducháčků, pytle piškotů a pletené uzlíky. S Aidou jsme se postaraly o tři hrnky, tři pytle piškotů, dva uzlíky a diplom. Justýnka i Paminka měly každá dva hrnky, uzlík a dva pytle piškotů. Už ta hromádka vypadala vtipně, horší ale bylo ceny přenést. Ve třech nám to dalo zabrat, tak jsme za odměnu ještě ceny vyrovnaly, naskládaly mezi ně psy a Janči taťka nás vyfotil, abychom měly nějakou tu památku. Dalším náročným úkolem, bylo přemístit, doslova haldu věcí, do autíčka. I to jsme ale zvládli víc než skvěle. Na závěr jsme ještě jednou vyrazili k nedaleké řece, abychom před cestou osvěžili nejen psy, ale nakonec i sebe. Dalo by se říct – úkol splněn.
Závody byly bezesporu vydařené. Nevím, jestli to byla skutečnost, nebo se mi to jen zdálo, ale byly přeci jen trošku podobné těm kutnohorským, počínaje skvělou kantýnou, pokračujíce přes pěkné ceny, konče fajn atmosférou a vším odsýpajícím tak, jak má. Ano, zabila jsem dvě mouchy jednou ranou. Zavzpomínala jsem a pochválila naše „domácí“ závody a zároveň i tyhle skvělé…nedaleké.
Protože jsme se s šeltičkovými vracely ještě na „prázdniny“ k Zatřepálkovým, článek ještě nekončí. Večer jsme u nich ještě grilovali a s Jančou volaly samozřejmě i Míše, abychom se pochlubily výsledky. Nesmím ještě zapomenout na morčecí miminka, která se Jančině „morčečici“ Ugíně narodila během našich závodů. Jeden z malých trpaslíků bude pískat i doma u mne.
Na neděli jsme původně měly naplánovaný výlet do Černín a pak okruhem kolem hospody v nějaké jiné vesnici zpátky. Protože ale bylo vedro a my poněkud zlenivělé, dopadlo to tak, že jsme sice do Černín došly, prahnoucí po nějaké tekutině, ovšem odtamtud jsme se stejnou cestou kolem Vidláku vrátily do Chlístovic. Stihly jsme jen povečeřet, já si sbalila všechno, co jsem za předchozích pár dnů stihla rozkramařit a už zvonila mamka, která pro nás dorazila.
Tyhle čtyři dny bych zhodnotila jako příjemně prožitou část prázdnin, kde jsme my už zase stihly probrat spoustu zajímavostí a i nesmyslů, psice se prošly, občas si i pohrály a ty moje snad i zhubly. Tak zas příště…
