O Ratenickou blechu 13.4.

14.04.2014 18:58

Protože závody v Ratenicích mám hrozně ráda, když jsem uviděla, že ve volném termínu závody pořádají, neváhala jsem a rychle nás přihlásila. Jako největší plus beru, že jsem ukecala i Janču, která s Paminkou teda taky vyrazila. A další bonus byl, že náš cvičák zastupovala Ještě Hanka s Henkiem a Scotem a naše skvělá trenérka Míša s Dafíkem a Ájou.

                Když jsme s mamkou a šeltičkama vyrážely za silného deště z Mikuláše, nebyly jsme moc potěšené. Když jsme nabíraly Janu, déšť už sice nebyl tak silný, ale pořád byl mokrý. Cestu jsme samozřejmě celou prokecaly, ovšem déšť stále neustával. S promočenými bundami (skóre 1:0 pro počasí) jsme se utábořily u Míši ve stanu u parkuru. Snad ještě víc jsme promokly u prezence a schoulení se v křesle pod stanem u parkuru bylo krásné řešení. Začínalo se zkouškami, konkrétně kategorií A3, kde za náš zelený stan (opravdu praktická definice) J startovala Míša s belgičákem Daffym. Zkouška se jim povedla zaběhnout na krásné první místo v kategorii large. Já bohužel tak hezký běh viděla jen přes hledáček foťáku, ale to už je můj osud, když na závody beru foťák. Po přestavbě na A2 jsem zjistila, že parkur je sice pěkný, ale je zaměřen na teď asi oblíbené rozlišovačky, kterým dal korunu těžký náběh do slalomu. S Justýnkou jsem běžela až jako asi jedenáctá, takže jsem stihla si ji v pohodě připravit na běh, nacpat foták Janě a pak i běžet. Teda běžet, první půlka nebyla moc slavná, netvrdím, že by micinka běžela nějak moc pomalu, ale po Hradištku už se prostě tolik nedařilo. Po kladině se nádherně rozběhla a makala, dokonce tak, že i na videu je vidět, že běží rychle. Ještě jsem zapomněla zmínit těžký náběh do slalomu, který Justýnka sice dala, ovčem hned na další tyčku jsem jí špatně navedla, což znamenalo odmítnutí. Tentokrát hrozně brzo brzdila u houpačky a strávila na ní dost času. Ovšem hlavním kamenem úrazu pro nás byla rozlišovačka áčko/tunel, kde jsme se špatně podívala a Justýnka se ocitla v tunelu místo na áčku. Napodruhé při opravě už se to povedlo a do cíle jsme doběhly rychle. Dál ve dvojkách od nás běhala Míša se druhou belgičandou Ájou, které doběhly se dvěma odmítnutími a umístěním už si bohužel nepamatuju. No a třetí dvojkařský zástupce byla Hanka s borderákem Scotem. Ti doběhli s deseti trestnými body, ale běželi moc hezky. A nakonec byl parkur přestaven pro kategorii A1, kde jsem startovala já s Aidou, Jana s Pamčou a Hanka s Henkem. Jednoduchý parkur se mi líbil a říkala jsem si, že by nám konečně mohla vyjít poslední zkouška do A2. A taky že jo, když jsem šla s Aidou v náručí na parkur, říkala jsem si, že to prostě dáme. A vyšlo to. Vyběhla jsem a cítila, že se s Aidou obě naplno soustředíme a konečně běžíme v úžasném souznění, dalo by se říct, jedno tělo, jedna duše. Všechno nám vycházelo krásně, zóna na kladině sice nebyla zastavená, ale jako sbíhačka se mi líbila. Stíhala jsem všude co jsem chtěla a když jsme běžely na  konec, kde jsem si byla téměř jistá, že už to máme, slyšela jsem Míšino povzbuzování a do konce zabrala ještě víc. Zbožňuju fandění, naposled jsem si to užila na mistráku mládeže, na zbytku závodů jsem obvykle jediná, kdo u foťáku za videem pořád jen „makej, běž, volej, pojď, dělej, jóooo“. Zkrátka jsme doběhly s čistým štítem, což nám vyneslo první místo v kategorii MA1 a splněnou poslední zkoušku do dvojek. Příště ještě budem běhat v jedničkách, aspoň se donutím k opravení zón a pak už hurá výš. Jana běžela s Paminkou pěkně, bohužel kavalírce se nezdála kladina a dlouho se rozmýšlela, jestli jít dál. Tam ztratily holky spoustu času a i když zbytek doběhly už čistě, spousta trestných bodů za čas je odsunula se zkouškou na VD až na páté místo, což je s tak hezkým během škoda. Henoušek udělal krásnou zónu na kladině, ovšem na áčku už bohužel ne a protože má Hanka lepší nervy než já, diskla se opravou a až pak pokračovala dál. Dlouhou dobu jsme pak přes dva běhy A0 čekaly na jumping. Mezitím jsme si stihly dát grilovanou kýtu (mňam) a opět toho spoustu probrat. Co jiného se ale od nás dá čekat. Při prohlídce jumpingu se mi parkur nezdál nějak extra těžký, ale ani lehký. Začínalo se largi, kde Míša s Dafíkem vyběhala tuším 2. místo a to je popravdě jediné, co si pamatuju, protože jsem sotva stíhala natáčet, pomáhat vyměňovat psy Míše a Hance, které mezi nimi měly málo času a uklidňovat nervózní Janu. Když jsem měla za sebou tenhle kolotoč, nachystala jsem si Aidičku a už ji nesla na start. Bohužel už se nám nevedlo tak, jako předtím. Těžký začátek,kde se většina vydiskala se nám povedl, náběh do slalomu jakš takš, slalom boží. Ale poslední tyčku Aida minula a opravit se nám povedla až na podruhé.  Tím jsem já ztratila čas, který jsem potřebovala a za tunelem nebyla tam, kde jsem být měla, tím pádem se na mne Aida s chutí zavěsila, což nám bylo označeno jako chyba. A poslední odmítnutí jsme vytvořily díky mému špatnému ukázání na jedné z posledních skoček, kterou oběhla, ale stihla jsem jí ukázat tak, že ji neskočila zpět. Až na ten slalom, který nevím, jak se stal jsem si jistá, že jsem to prostě kazila. I tenhle nic moc běh nám vynesl  5. místo. Končilo se smolíčky, kde jsem nejdřív běžela Já s Justýnkou, což jsme zmákly s čistým štítem a příšerným časem na 15. místě. Po nás běžela Janča s Pamčou, které bohužel doběhly se dvěma odmítnutími a docela pomaloučku na jako 23. A pak už pořadatelé přestavili na poslední běh – agility open. Bylo to snad první agility bez kladiny, co jsem kdy viděla, ovšem netvrdím, že by mi to vadilo. Začínalo se smolíčky pacholíčky, tedy Justýnkou. Běh jsme daly čistě, což od nás není žádný velký výkon a ani mi na tom nezáleží tolik, jako na rychlosti, která bohužel nebyla. Kdybychom se diskly, nevadí mi to, kdyby Justýnka běžela rychle. No co, prostě neměla den. Před parkurem byla ale nadšená, otočky házela jednu za druhou a vypadala spokojeně, což se změnilo první skočkou, kdy se ploužila, během parkuru už se ale číča rozběhla a posledních pár překážek už bylo v krásném tempu, abych jí zas nekřivdila. Jana se s Paminkou bohužel za tři odmítnutí diskla, protože ani Justýnka ani Paminka neměly svůj den. Snad příště. S Aidou jsem nastupovala s tím, že se nejhůř disknem, ale protože jsme sakra dobré, tak se nedisknem. Sama bych to nevymyslela a na start šla s tím, že nám to vůbec nejde, že to pokazím a že tady nemáme co dělat. Díky za podporu, zelený stane! J Do běhu jsem šla naplno, stejně jako Aida, což se vyplatilo a trať jsme proběhly na jeden nádech s čistým štítem. Opět jsem měla pocit, že jsme s Aidinkou konečně na jedné vlně, běžíme spolu a klape nám to. Ve velké euforii jsem Aidu donekonečna chválila, rychle převzala foťák a běžela natáčet Míšu a Hanku. Protože jsem se už kolem parkuru nebylo tolik obecenstva, trochu jsem se rozjela a povzbuzovala hodně. Nechtějte slyšet video J. Po doběhu Míši s Ájou jsme si pobalily věci a čekaly na vyhlášení, které se týkalo mne a Míši. Ještě před ním, když jsem venčila Aidu jsem slyšela Míšu, jak na nás přes plac volá „Gratuluju!“ . Nejdřív jsem nevěděla k čemu, což mi bylo záhy vysvětleno. S naším, podle mne docela pěkným jumpingem jsme openy vyhrály a porazily mnohem větší (Aida je na spodní hranici medíků) psy, dokonce i z kategorie A3. Na vyhlášení jsem nakonec doběhla tak tak, vrazila jsem Hance Justýnku a běžela s Aidou na bednu nejvyšší za zkoušku. Pak jsme sborově a hlasitě tleskaly Míše, která měla taky pěknou řádku umístění. Tentokrát pořadatelé vyhlašovali i součty, což jsem už dlouho neviděla. S Míšou jsme neměly tušení, jak jsme celkově dopadly a tak když nejdřív hlásily nás v mediích jako druhé, měla jsem velkou radost. A stejnou radost jsem měla, když v largích vyhlásili Míšu s Dafíkem na bednu nejvyšší.

Umístění zahřála u srdce, ovšem rozhodně nejsou to nejdůležitější, beru je spíš jako bonus k pěkným běhům, které mi dělají radost. Velkou radost jsem měla i z toho, že mě Míša pochválila, že jsem i Aidu vedla hezky. To opravdu potěší. Evidentně je vidět, že když to panička nekazí, pejsek to snad ani kazit neumí. Už se těším na další závody. Run for fun! J