Pesopark agi duo Praha - 28. 9. 2017

28.09.2017 22:44

V letošním roce jsem vyrazila na opravdu mizivé množství běžných závodů. V zimě jsem stihla nějaké dvojzkoušky, Lara si splnila podmínky pro postup do kategorie A2 a s Aidou jsme tak nějak běhaly. Pak nastal maratón kvalifikaček + MČR šeltií, do toho jsem si v květnu přihlásila ještě jedny obyčejné závody, abych navštívila příbuzné v Liberci. Pak už jsem ale byla tak uzávoděná, že náš další start se uskutečnil až v Lucembursku na EOJ. Moje nálada, která si chtěla užívat čehokoliv jiného, jen ne závodů, trvala i po celé léto, během kterého jsem sice radostně trénovala, ale neměla jsem čas ani chuť závodit, jsem přihlásila aspoň MČR mládeže, byť to byl jen další povinný závod. V kalendáři mě ale zaujaly sváteční dvojzkoušky v Pesoparku. Pražský areál je momentálně velmi oblíbeným kynologickým místem, nikdo si ho nemůže vynachválit. Navíc jeden z mých oblíbených rozhodčích, Petr Dostál, vhodný termín atd. Zkrátka jsem dostala zase chuť se někam přihlásit. Spoluúčast mi slíbila i Janča, a přestože to chvíli nevypadalo moc nadějně, ve čtvrtek ráno jsme s mamkou, Jančou, Pamčou, Aidou a Larou vyrazily.

 Laru jsem poprvé statečně přihlásila do dvojek a byla zvědavá, jak to dopadne. Po úspěšném MČR mládeže jsem byla poměrně v klidu, věřila jsem jí. Hned po příjezdu nás odchytila sympatická paní se šiperkou, která s námi začala rozprávět o krašácích a přestože mi byla povědomá, nebyla jsem schopna ji zařadit. Nakonec jsem ale zjistila, že se u nás byli loni podívat na štěňátka. Milé setkání mi hned zlepšilo náladu, popadla jsem pár věcí a vydaly jsme se postavit stanoviště. Po prezenci jsem začala obhlížet první parkur pro dvojky. Ten se mi zdál docela jednoduchý a byla jsem zvědavá, jak se s ním popereme. Lara byla ovšem tak veselá, že při běhu sem tam ulétla na jinou překážku. Sice to znamenalo diskvalifikaci, ale Lara neutekla, neseřvala Peťu a vůbec byla v pohodě, takže jsem si nemohla stěžovat. Janče s Paminkou se zadařilo ještě lépe a vybojovaly si druhé místo. Druhá zkoušky se mi zdála o trochu těžší, ale stále pěkná. Lara už sice trochu zvolnila, ale taky ji jeden tunel navíc trochu zlákal. I tenhle běh jsme si ale užily.

První trojková zkouška mi taky nepřišla nějak zvlášť složitá, trošku mě znervózňoval dvoják do pásky, ale Aida s tím obvykle problém nemívá. Protože ale zónovat umí jen na tréninku a na velkých závodech, kladinka nebyla hezká, takže jsem se opět vrátila a opravila. Po doběhu jsem ale trošku dumala, jestli má to vracení vůbec smysl. Aida zóny stále skáče, při opravě je dělá váhavě, ale spolehlivě. Jenže tenhle stav je už poměrně dlouhodobý. A tak jsem se rozhodla, že ve druhé zkoušce prostě poběžím. Na prohlídce jsem občas valila oči, kudy že trasa vede, ale čím déle jsem kroužila po parkuru, tím se mi začínala vypečená trojková zkouška líbit víc a víc. A musím říct, že nakonec to byl jeden z nejhezčích parkurů, který jsem, kdy běžela. Rozhodla jsem se, že se mi prostě chce běžet naplno a že se oprostím od neustálého ošetřování každého prdu. A opravdu jsem si to užila. Přestože jsme získaly pět trestných bodů za dotek a dalších pět za kladinu, která opět nebyla, měla jsem skvělý pocit. Podle slov pana rozhodčího a následného porovnání s videem (abych zjistila, že má teda asi fakt pravdu) jsem zjistila, že Aida tu zónu fakt udělat chce, ale já podvědomě udělám zkrátka nějaký pohyb, kterým ji zmatu, a ona skočí. A prostě to vůbec moc řeším. Ano, to je přesně ten argument, který používám já ráda a často, když někomu vysvětluji, co má dělat se psem. A teď jsem ho schytala sama. Abych to nějak shrnula, druhou zkoušku jsme s Aidou vyhrály.

Do Pesoparku určitě ještě někdy zavítáme – krásné prostředí, fajn pořadatelé, dost prostoru pro existenci i pro venčení a vůbec to všechno bylo fajn. Tak zas někdy někde…