Předsilvestrovské dvojzkoušky Ratenice 30. 12.

30.12.2017 13:14

Když se v termínovém kalendáři objevily dvojzkoušky kousek od domova, navíc s naším oblíbeným rozhodčím Péťou Dostálem, nebylo o čem přemýšlet. Původně jsem přihlásila jen Aidu do A3 a Laru do A2, když se ale díky Matrasovým uvolnilo ještě jedno místečko, dostala možnost zaběhat si i Justýnka, což se nakonec ukázalo jako skvělý krok.

            K účasti jsem nakonec přesvědčila i Báru a Ivu, druhá jmenovaná na poslední chvíli odpadla, ale Bára po troše bloudění nabírala kolem sedmé hodiny mě i Aidičku a vydaly jsme se na výlet. Na místo jsme dorazily opravdu brzo, hala zatím zela prázdnotou, za chvilku se ale krom nás objevili i pořadatelé a pan rozhodčí. První parkur pro jedničky byl opravdu pěkný, plynulý, rychlý a těšila jsem se, jak se holkám podaří. Na prohlídce jsme s Bárou vyladily pár detailů a nechala jsem ji tentokrát chodit samotnou, ať si zvyká. A holky běžely až do konce krásně, když Bára téměř v cíli zapomněla hodit záda, což jim bohužel přineslo diskvalifikaci, která mě hodně zamrzela, protože jinak to bylo fakt pěkné a plynulé. I druhá zkouška se mi moc líbila, opět prostě taková hezká běhavá jednička, kterou jsem holkám úplně záviděla (sakra, já fakt potřebuju štěně). A sice už Bára s Viky neběžely tak plynule, ale povedlo se jim dobojovat až do cíle a se čtvrtým místem a pěti trestnými body si zkoušku splnit na výborně, takže do dvojek už jim chybí jen poslední.

             Netrvalo dlouho a do ratenické haly s novou umělou trávou dorazili i Míša s Čéňou, trojky se přiblížily. Po krátkém venčení jsme akorát stihly vyrazit na prohlídku první, ne nějak extra náročné, ale krásné trojky. Protože jsem už po ranním postávání a posedávání byla značně prokřehlá, těšila jsem se, že se konečně proběhnu. Řádně rozcvičená Aida opět na startu moc neposeděla, překonat záludný out na začátku se nám povedlo, bohužel Aida naběhla až do druhé mezery slalomu, což znamenalo hloupé odmítnutí, které mě zamrzelo. Asi jsem jí mohla víc pomoct, ale tentokrát mě možná mohla i zachránit. Zbytek už se nám povedl pěkně plynule, s krásnou zónou na kladině, malým zaváháním před tunelem, které nás asi taky stálo nějakou vteřinku. Protože se tentokrát i mezi medíky sešla docela velká konkurence, stačilo nám pět trestných bodů a nic moc čas na 6. místo. Druhá zkouška se mi líbila o trošičku míň, než ta první, ale já jsem relativně vděčný závodník, tak jsem si nestěžovala a nakonec jsem si ji taky moc užila. Zdaleka už se nám nevedlo běžet tak hezky plynule, jako v prvním běhu, přesto jsme to do cíle nějak doplácaly, s jedním odmítnutím kousek před cílem, když jsem prostě byla u kruhu pozdě. Tentokrát páté místo.

Pomalu se přiblížil čas dvojek, mamka mi přivezla Larušku a Justýnku a já se těšila, jak nám to půjde. A musím říct, že mě obě holky moc potěšily. Protože se pokaždé začínalo smolíčky, šla první na řadu Justýnky. Parkur se mi nezdál nějak extra těžký, u Justýnky bylo hlavním cílem valit jako o život. A musím říct, že se kočička snažila. Zajímavé je, že ve trojkách s Aidou jsem absolutně žádnou nervozitu necítila, když jsem ale držela na startu v náručí Justýnku, cítila jsem šimrání v břiše. Možná to způsobilo to, že na sebe prostě v běhání už nejsme moc zvyklé, buď s ní běhá Amálka, nebo mamka. Každopádně se nám spolu běželo krásně, a když vynechám slalom, který je prostě šutrem úrazu, možná se na to dalo i koukat. Nicméně chyba a odmítnutí nasbírané na slalomu, který nás navíc šíleně zdržel, nám přinesly asi 10. místo, ale skvělý pocit, že měla beruška radost. Pak už jsem se do auta vydala pro Laru, která byla taky ve skvělé náladě. Kupodivu se i nám stal osudný slalom, kde Laře nějak nevycházel krok, možná díky umělce, na kterou zkrátka není zvyklá. No a po tragickém slalomu Lála prostě vylítla na dálku, takže disk. I druhá dvojková zkouška se mi zalíbila, největším překvapením mi byla Justýnka, kterou jsem si hoooodně hlídala ve slalomu, který byl už třetí překážkou, což jí asi pomohlo a do cíle se nám povedlo doběhnout ČISTĚ. Samozřejmě jsem počítala s trestnými body za čas, ale tajně jsem doufala, abychom se vešly do limitu pro splnění zkoušky na výborně, díky kterému bychom mohly startovat na MČR mládeže. A ono to vyšlo, čtvrtým místem a zkouškou opravdu o fous na výborně se nám povedlo splnit kritéria pro start na mém posledním MČRM, takže radost obrovská. Mým šestým a posledním během dne byla zkouška s Larou. Ta tentokrát běžela úplně luxusně, slalom s přehledem, ale bohužel se nevešla do mezery mezi skočkou a kruhem, tak proskočila kruh. Docela jsem zírala, vždycky mám strach, že mi kruh neskočí ani z lehce zatočeného úhlu a teď jím proletěla jako žížalka. Nicméně jsme si běh moc užily a měla jsem z něj skvělý pocit, jen škoda, že nevyšlo video.

Po doběhání jsem si jen vyčkala na výkoňáky a vyrazily jsme s mamkou vstříc domovu, já hlavně značně promrzlá, což mi došlo hlavně, když jsem vystoupila z auta před domem a měla jít otevřít bránu. Doma jsem se zahřívala snad víc jak dvě hodiny. Každopádně jsem si den u skvělých ratenických pořadatelů na nádherných Péťových parkurech užily a už se těšíme zase někam v roce 2018.