Výlety u Janči 6.-7.2.

Protože jsem se s Jančou shodly, že jsme už dlouho nic nepodnikly, v pátek 6.2. jsem s Aidou dorazila do Chlístovic. Justýnce do porodu nechybí mnoho, takže měla tentokrát naordinovaný klid doma krašáci mi tam zatím povoleni nebyli (a přitom jsou vlastně docela maličcí, skladní a hodní). S Aidou jsme se tam objevily docela brzo ráno, my začaly probírat všechno možné i nemožné. Po obědě jsme vyrazily na ten kratší výlet, který měřil „pouhých“ 12 kilometrů. Já měla neskutečně neprocházkovací náladu, byla mi zima a od začátku jsem proti chůzi protestovala. Přesto jsem však statečně zapnula Endomondo, které nám počítalo kalorie, kilometry, čas, průměrnou rychlost a spoustu dalších zajímavých věcí a donutila se tedy taky vyjít. Cestou jsme si vyzvedly dalšího kavalíra – Edieho, který výlet absolvoval s námi. Z části už jsem cestu znala i já, část pro mne byla velkou neznámou. Trasu bych dokázala rozdělit to několika částí – kdy jsem si ji i užívala, kdy jsem si říkala, že už chci být zpátky, kdy jsem nadávala, že už nikdy nikam nejdu, kdy jsem měla před sebou vidinu sladké buchty a horké čokolády, která mě táhla, no a kdy jsem klepala kosu a myslela, že nedojdu :D. Přes to všechno ale musím říct, že to bylo vlastně fajn. Když jsme se vrátily k Zatřepálkvým domů, strávily jsme večer s horkou čokoládou a buchtami, plný povídání, sledování videí a projíždění různých stránek (mistr světa… :D). Byť jsme spaly obložené našimi psíky (Aida tentokrát zůstala u mne a ani nafukovačka jí nevadila), prospaly jsme se dobře a vstávat a venčit se nám ani nechtělo. Ráno jsme tedy ještě odpočívaly a sbíraly síly na výlet, který měl být dlouhý 15 kilometrů. I přes mé protesty jsme tedy vyrazily a mně se šlo o poznání lépe. Prošly jsme kolem několika rybníků, cesta vedle víceméně lesem. Protože jsem však měla opět zapnuté Endomondo, neuteklo mi, že cesta měřila místo patnácti necelých devatenáct kilometrů. Podle aplikace jsme tedy spálily asi 1300 kcal. Domů jsme tedy dorazily za tmy a značně vyčerpané (my s Aidou tedy rozhodně). Navečeřely jsme se a ještě chvíli si odpočinuly, pro mne a Aidu přijela mamka a tím naše „skoro víkendová“ akcička skončila. Přes všechny mé protesty, nechuť jít a prostě všechno negativní, jsem si výlet užila a těším, až zas někam vyrazíme (10 km beru jako akorát, víc nejdu J).