Zimní pohár Všetice 4.4

Jumpingový pohár, pořádaný Jitkou Slánskou ve Všeticích u Neveklova, což je vesnice za Benešovem, mě lákal už dlouho, ale pokaždé se nám buď nehodil termín, nebo bylo počasí, ve kterém mě tam mamka odmítala vézt. Nakonec nám ale štěstí přálo a na poslední kolo druhého ročníku jsme se s Aidičkou vydaly. Spolu s námi jela ještě Janča s Paminkou, jak už se stalo tradicí.

            Míša mě ještě několikrát (naštěstí ne před mamkou) varovala, že cesta je opravdu strašná, což jsem ale věděla, protože v těch končinách už jsem byla nejedou s koňmi. Nakonec jsme vyrazily s dostatečným časovým předstihem, což u nás nebývá zvykem a na místo dorazily ještě chvíli před prezencí a stihly jsme oba Míšiny finálové běhy. Poté jsme si odbyly prezenci, zatleskaly elkařům na vyhlášení a pomalu vyrazily na prohlídku prvního parkuru. Ten byl zajímavý a byla v něm místa, kde jsem si svým řešením nebyla úplně jistá, Málokdy si při prohlídce plánuju křížení za psem, na to vždycky přijde řada až při samotném běhu, kde nestíhám. Tentokrát jsem ale měla i křížení za psem plánované už od prohlídky. Pak jsem ještě stihla zkritizovat Janče její verzi toho, jak parkur poběží, a šly jsme venčit. Mamka nakonec seděla v restauraci nad halou a vše pozorovala z tepla, odkud nás i natáčela, takže všechny naše video už je na YT.

            První běh si nejdřív odběhla Janča s Pami, které bohužel měly odmítnutí hned na první překážce, jinak to byl čistý a pěkný běh, ve kterém skončily na 21. místě. Když přišla řada na nás, byla jsem, jak už je u mne naštěstí zvykem, v úplném klidu. Můj hlavní cíl dne bylo při běhu trochu riskovat, protože za svůj velký závodní nešvar považuju to, že se snažím vše ošetřovat a pak nejsem tam, kde bych být měla. A oproti jiným závodům se mi to celkem dařilo a přineslo to i své ovoce. S Aidou jsme tento běh doběhly čistě na 4. místě, přičemž před námi byla doslova elita – Petra Hamšíková s Larou a Denča Sommerová s Arískem a Begou. Dlouho jsem z žádné brambory neměla takovou radost. Druhý běh se mi pro nás zdál maličko jednodušší, ale opět jsem měla naplánované nějaké to křížení za psem. Po prohlídce jsem ale měla dobrý pocit, že se mi parkur povedl rozluštit líp než ten předchozí. A protože jsem se opět snažila trochu riskovat, (i když to nebylo vidět), zvládly jsme ho opět čistě, tentokrát na 5. místě. Janča s Pamčou tentokrát braly dvě odmítnutí (tunel a poslední překážka) Posledním během dne byl zkrácený jumping, který byl opravdu vtipný, začínal i končil tunelem. Rozhodla jsem se, že teď ale opravdu běžíme všechno nebo nic. Do všeho nám chyběl maličký kousíček, a to náběh do slalomu. Diskvalifikaci nás nakonec stála moje neopravená chyba ve slalomu, protože jsem pro ni prostě nějak neměla důvod. Věřím, že jsme neměly daleko k pěknému času, protože Aida letěla jako vítr. I Janča s Pami se bohužel diskvalifikovaly, Pamík totiž skočila skočku z druhé strany. Rychle jsme si posbíraly věci, já poprosila Denču, ať mi vezme kokardy za čisté běhy a rychle jsme vyrazily k domovu, protože Janča, jakožto „plnoletá jednou nohou v hrobě“ měla oslavu narozenin, na které trošku chyběla. My si ještě na Karlově koupily s mamkou zmrzlinu a pádily k domovu, kde jsme s Aidou padly za vlast. Závody byly skvělé a já měla z našeho běhání skvělý pocit, tak snad to bude stejně vypadat i na kvaldách za 14 dní.